Pomocí speciálních postřikových technologií vytváříme na površích ploch ultra jemné ochranné povlaky fotoaktivního nano materiálu TiZonic. Pro aplikace používáme dva druhy postřikových technologií. ESS technologii (elektrostatické postřiky), kdy díky elektrostatice dosahujeme tzv. 3D efektu, což v praxi znamená 100% pokrytí povrchů ploch, zejména těch, kam se díky přístupům bez použití této technologie nano částice běžně nedostanou. Pro ostatní povrchy používáme speciální postřikové pistole, které dovážíme výhradně přímo z Japonska a díky speciálně vyvinutým a vyrobeným systémům dokážeme vždy vytvořit speciální vrstvy, které vykazují požadované vlastnosti.

Okamžitě po aplikaci, nano krystalky titanu díky své unikátní velikosti (2-3 nm) bezpečně přilnou k povrchům (díky adhézním silám – Van der Waalsovy síly: disperzní síly, coulombické síly) a následně probíhá proces samoorganizace (distribuce), kdy vznikjaí typické aglomeráty s velkým aktivním povrchem.

Jedinou podmínkou pro realizaci aplikace je, že plochy určené pro aplikaci jsou čisté, zbaveny mastnot a nečistot, suché. Toho lze dosáhnout běžným úklidem.

Samotná aplikace probíhá pouze s minimálním omezením provozu
a trvá v řádech minut.

Před aplikací se neprovádí žádná opatření, nic se nepřikrývá, neschovává.

Aplikace je naprosto transparentní, neprobíhají žádné nežádoucí změny na ošetřených površích. Ošetřené plochy jsou suché. Po krátkém odvětrání v interiéru lze provádět běžnou činnost.

Po přilnutí nano částic k povrchům dochází ve zlomku vteřiny k odpaření vody – také díky alkoholu (IPA) obsaženém v roztoku a jednotlivé částice titanu se vzájemně propojí a vznikají tzv. aglomeráty – spečeniny. V případě jejich uvolnění z povrchů se chovají jako typické sypké aglomeráty – tedy částice, které díky své velikosti již nemohou pronikat do buněčných struktur nebo pronikat kožním epitelem.

42 měsíců trvající Evropský Projekt NANOHOUSE prokázal

že nanočástice používané v barvách na fasádách domů nepředstavují zvláštní zdravotní riziko.

Rychlost uvolňování nanočástic z ošetřených povrchů je obecně velmi nízká - jen 1 až 2% nanočástic z celkového množství mohou najít svou cestu do životního prostředí a to v horizontu desítek let. Podle výzkumu institutu EPA se tedy nedá očekávat, že tyto barvy s obsahem nanočástic budou představovat nové, akutní zdravotní riziko.